1.NEOFICIÁLNÍ FANKLUB SKUPINY POST-IT

POST-I-NOOR

Ran pár pistolí,
do hrudi v bodni kůl, zasypej solí.
Vědmo má sečtělá
mou mysl opanuj, odděl od těla.
Tajný kouzla, panenky voodoo,
s ďáblem smlouvám.

Stůj!

REF 2x: Kamkoliv se vydáš půjdu za tebou,
zpomalíš či přidáš, třeba po kolenou.
Kamkoliv se vydáš půjdu za tebou.
S tebou, ve dvou.

Věrný médium,
živ mateřským mlékem saju opium.
Slepým ramenem
pupeční šňůry spojen se zdrojem.
Vládneš magií, okultním vědám.
V hadích teráriích, malá myška šedá
hrůzou nedýchá ..
Kolik času jí zbývá?

REF: 4x
Svou lásku si nech, je jak vzteklá fena, hárá, plná blech
už nechci se přít, že každou bouři střídá bezvětří - věříš ..

Pojď projdem ohněm, vodou stoletou.
Než spálí nás na popel, na písek rozmetou
z kmene dubu nechám vytesat ti kříž,
co na ramenou ztěžkne až zase zatoužíš.

Láska je slepá, bouří orkánem.
Když přijde neklepá, končí nad ránem.
Kolik obětí jsem schopen ještě snýst,
kolik vzplanutí, než shořím jako list?

Dám přednost temnotám, sebe zatratím
a krev ti budu pít. Bídu přivolám.

Marně mě svádíš, touhou objímáš.
Co není nezachráníš, nejsi mesiáš.
K osvícení veď výpravu válečnou.
Šípy touhy mý brnění neprotnou.

Dám přednost temnotám, sebe zatratím
a krev ti budu pít. Bídu přivolám.

REF: Svou lásku si nech ………. v mym srdci není místo,
je jak vzteklá fena, hárá, plná blech …….. citovej teroristo!
Už nechci se přít …….. radši ti půjdu stranou,
Že každou bouři střídá bezvětří ……… proženu kulku hlavou
věříš, věříš, věříš ..

Dám přednost temnotám, sebe zatratím
a krev ti budu pít. Bídu přivolám.

Pojď projdem ohněm, vodou stoletou.
Než spálí nás na popel, na písek rozmetou
z kmene dubu nechám vytesat ti kříž,
co na ramenou ztěžkne až zase zatoužíš.

REF 2x:  Svou lásku si nech ………. v mym srdci není místo,
je jak vzteklá fena, hárá, plná blech …….. citovej teroristo!
Už nechci se přít …….. radši ti půjdu stranou,
Že každou bouři střídá bezvětří ……… proženu kulku hlavou
Mezi námi most a propast hluboká,
výčitek víc než dost. Jak holka otrhaná
je láska má, po klidu duše touží.
Kam se schovává? Tam kde ptáci před bouří
úkryt hledá.

To je duše má…..

Tisíc jednu noc moje srdce máš.
Volá o pomoc, co s tím naděláš?
Tak už neváhej, křídla se nám krátí.
Slzy neotírej, jsou při nás jak Ti svatí.
Zpívej :
To je duše má…

REF: Tak jí hledej pod kamenem.
Tak jí hledej, než naplní se jedem.
Každý ráno, každej den v hlavě svý
otevírám výprodej vědomí.
Tuny, litry vzpomínek
jak projektily letí vpřed.
Nesou zprávy jak by rády chtěly žít.

Před společným obědem zasněží
barbiturátů bílej sen v ampulích.
V košili bílý s řemenem
oknem s mříží se dívám ven
jak plujou mraky, vidím ptáky svobodný.

Večer ještě než jdu spát, písně svý
elektrody začnou hrát ve věžích.
Další ráno další den,
vyhoďme ho z kola ven.
Nemáš páru čí postel k ránu osiří.

REF: Vzývám matku zem
až nedejde soudný den
příjmi mě v obětí.
Navracím se domů,
zatoulaný jedno z dětí.
Nepřítel naslouchá,
slunce v dáli zapadá…

Kouřovým signálem
dám vědět že už jsem připraven…
Za tenkou nevěstince zdí
příběh nepohádkový se odvíjí.
Až do rána, se oddává
okamžikům prázdnejch vzdechů,
utkaná antická Siréna z bájných mýtů.

Ukolébána rytmem mdlým
postupně uvadá, zžírá ji stín
z mastných zrcadel, cárů prostěradel,
ve starejch žlutejch mapách na zdech,
z obrazů, všech těch pohledů bez citů.

Pojď ruku mi dej.
Už začíná děj,
blíží se tvůj part.
Zas figura tvá
oněmělá
lásku nebeskou
má dál předstírat.

REF: Za svou páchnoucí robotu,
Růženek dřímotu odsouzená.
Za každou lásku prodanou, koruna odměnou
je trnová.

Příběh znáš, víš jak končí
(u dveří)
Polibek na rty stačí
(zachránci nestojí)
Až řeknu nezůstanem stát.
Budem padat do polí,
dva, tři blíží se náraz.

Zkus ručičkama zamávat.
Připni křídla sokolí,
možná nezlomíš si vaz.

REF: Až zazní výstřel na ústup se dej,
hlavu do dlaní skrej, utíkej pryč.
Náš úděl je zpečetěnej,
od srdce ztracenej rezavej klíč.

Kdo je kdo, vyvolený?
Kdo z bahna nás vysvobodí?
Duše rodzrcený a pohozený v koši,
špatnejch zpráv listonoši,
tupý ovce z kůže stažený.

Dávno bylo sedmnáct,
oči rozmazaný máš,
svět je nelítostnej lhář, Jidáš.
Jsi malý štěně co dá pac.
Teplou vodku na kuráž,
bílý květy a rubáš.

REF: Až zazní výstřel na ústup se dej,
hlavu do dlaní skrej, utíkej pryč.
Náš úděl je zpečetěnej,
od srdce ztracenej rezavej klíč.
Ne, nejsme vyvolený…
Naslouchám tichu, notám,
mým společnicím,
okolním prázdnotám,
v dešti sílícím.

Myšlenky jsou mrchy podivný.
Ty nechytíš, maj křídla motýlí.
Slova kolem plynou,
jen ústa mý zůstanou nehybný.

Samota zoufalá, všude přítomná
za obzor si cválá, zbyde jen skvrna.
Ta černá kaňka uprostřed očí,
rozpínavá, má zuby žraločí.
V ní se utopit je snadný,
už nohy těžkopádný nestačí.

REF: Tělo mý ať klidně vezme proud.
Ať shořím v pekle jen nevyhasnout.
Dokud věřím na zákrak,
dokud letí ten můj vlak
tahle party smysl má.
Dokud nás vlny ponesou,
dolů z kopce s noblesou,
sešlápni pedál co to dá!

Lodě papírový
zprávu nesou.
Dole v podpalubí
ruce se třesou.
Když na obálce chybí adresát
zas vrátí se všech třiašedesát.

„Hledá se maják věrný.
P.S. Malicherný inzerát.“
Mezi: Tak jedem dál, kola se točí…dokola točí
..
Tak jedem dál
kola se otáčí, dokola točí.
..
Tak jedem dál, svět se otáčí.
Zas slunce vyjde, v tom jistotu máš.
Tak jedem dál skrz trny, bodláčí.
Doufám, že víš kam pořád utíkáš.
Znám místa ukrytý, v korunách stromů.
Křik ptáků hladových, průčelí domů.
Lesk a bídu předměstí,
když mlha zahalí tvář.
Skořápky panelů
i koleje tramvají
spí…už spí

Znám soumrak z odlesků,
v prázdných výlohách.
Pach útrob tunelů
v řečištích, stokách.
Zní zvony hluboký
kdesi za Temží.
Mý město utichá
a krysy se hemží.

REF: Víš, když usínám
vylétám, jak vrány černý do nocí.
Misi záchranou, střelen v ramenou,
cítím zemskou tíž.

.. Anděl co pomluvil svět,
potrestán na tisíc let...

REF: Víš, (letmým gestem) když usínám (odsouzen trestem)
vylétám (k oblakům) jak vrány černý do nocí (letmým gestem)
Misi záchranou, (odsouzen trestem) střelen v ramenou (navždy už)
cítím zemskou tíž.
Hej, víkend brány otvírej.
Zatáhlej zůstane jen dědek plesnivej.
Nohy pálí, doma vzduch k udušení.
Jak tohle skončí nikdo nemá tušení.

V pět odlet, cíl vytyčenej.
Kytáry do káry, vítr příznivej.
Zas jede cirkus v čele s řeckym fakýrem,
o půlnoci interview s upírem.

... Čeká nás super party,
drinky, lesky na rty.
Ale moje doma je tam,
kde jsi Ty…..

REF: Nemusíš se bát, mý srdce je uzamčený.
Je to nedobytnej hrad,
jen po chodbách se múzy toulaj.
Nemusíš se bát. Já prošel pole lávový,
ze stromu slastí krad.
Jen tiše, kotě, než se mý druhý já probudí.

Né, světlo pálí do očí.
Večírek, co před ránem se nekončí.
Co bylo, nebylo se nikdo nedoví.
Svědci nejsou, paměť – kráter atomový.

...Zkrátka super party,
drinky, lesky na rty.
Ale ať už jsem doma tam,
kde jsi Ty….

REF: Nemusíš se bát, mý srdce je uzamčený.
Je to nedobytnej hrad,
jen po chodbách se múzy toulaj.
Nemusíš se bát. Já prošel pole lávový,
ze stromu slastí krad.
Jen tiše, kotě, než se mý druhý já probudí.

Zešílím, snad zešílím …. svědomí, hlava bolí.
Zešílím, snad zešílím …. svědomí, hlava bolí a krev se v žilách vaří.
Pohleď mámo, co vidíš?
Za svoje zlato se nestydíš?
Snad páteř pevnou čas pokřivil,
z náruče dítě ti odcizil.

...Vstaň, běž, zmiz, zpátky domů.
Sbal těch pár epigonů.
Mor je tvou anamnézou.
Má pěst lék, bude tvojí zkázou…

REF: Já indiánský předky v krvi mám.
Až čas nadejde sekeru vykopám.
Světská pýcho dej si pozor, dej.
Slitování ode mě nečekej.

Už se blíží, už tu čmuchá
smečka vlčí, prostoduchá.
Roste, sílí , kde bere dech?
Zrno bílý hořkne na rtech.

..Vstaň, běž, zmiz, zpátky domů.
Sbal těch pár epigonů.
MOR je tvou anamnézou.
Má pěst lék, bude tvojí zkázou…

REF: Já indiánský předky v krvi mám.
Až čas nadejde sekeru vykopám.
Světská pýcho dej si pozor, dej.
Slitování ode mě nečekej.
Splítám a rozplítám klubko nití
v závětří stínu čtyř stěn.
Chci Tě mít víš tam, kde nepadá stromům listí,
je věrný než spasí ho zem.

Splítám a rozplítám klubko nití.
Ústa se plní kouřem.
Vítám podzimní krupobití,
má duše se loučí s tělem.

REF: Hořím, hořím jak pochodeň.
Hořím, hořím, hořím…nezapomeň!
Svítá a ranní déšť vše očistí.
V kalužích panuje klid,
bezpečný přístav, až přijdou chvíle nejistý
rozmotej poslední nit.

Svítá a ranní déšť vše očistí.
Zas být tam kde chtěla bys být.
Tvůj přístav, až přijdou chvíle nejistý,
než přestane bouřka bouřit.